Přeskoč na menu

 

Lidové noviny

11.10.2006
Autor: IVO BUDIL Strana: 17 Rubrika: Věda
Protilátky likvidují vetřelce ozonem

Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky AV ČR vysvětluje nové poznatky o fungování systému, který rozhoduje o našem zdraví.

 * Co si vlastně máme představit pod pojmem protilátky? Jde o nejznámější nástroj imunitního systému. Protilátky jsou poměrně složité bílkovinné molekuly, které produkuje imunitní systém jako odpověď na infekci nebo invazi téměř čehokoliv cizorodého, co se dostane do organismu.

* Tedy lék, který si vyrábí sám organismus? Velmi univerzální lék. Dokáže odlišit i jemné detaily chemické struktury toho, co je cizorodé. Dokonce i v případě, že chemik vytvoří v laboratoři novou organickou látku, která předtím vůbec na zeměkouli neexistovala, si můžete být téměř jisti, že proti ní vzniknou velice specifické protilátky. Ty pak budou vetřelce „vychytávat“.

 * Protilátky toho ale umí ještě víc, než jsme si dosud mysleli... Ukázalo se, že mají některé vlastnosti typické pro enzymy. První poznatky o tom se objevily už před třiceti lety, ale poměrně dlouho jim nebyla přikládána náležitá pozornost. * Co znamená, že mají vlastnosti typické pro enzymy? Enzymy jsou bílkoviny, které jsou schopny přeměňovat jednu látku v druhou. Protilátky tedy mohou cílovou molekulu rozštěpit nebo ji nějak pozměnit. Nejčastěji dochází ke štěpení.

Velkou pozornost vzbudil poznatek, že velká většina, ne-li všechny protilátky, mají za určitých okolností schopnost vyrábět velice účinné chemické zbraně. Tou primární je ozon, což je velice reaktivní plynná látka, která ochotně oxiduje nejrůznější biologické citlivé molekuly. V organismu může navíc vznikat poměrně snadno, například za podmínek zánětlivé reakce. Podle dnešní učebnicové představy si protilátky prostě sednou na cizí mikroorganismus a jenom čekají, kdy fagocyt cizí mikroorganismus pozře.

Nejnovější poznatky ale ukazují, že i samotné navázání protilátky může mikroorganismus poškozovat tím, že se v místě nasednutí vyrábí vysoká koncentrace ozonu. Ten pak může cizí mikroorganismus přímo poškozovat bez účasti jakýchkoli dalších složek imunitní odpovědi.

* Co z toho za pár let bude mít medicína? Existují projekty na vývoj tzv. monoklonálních protilátek, vysoce specifických proti některým nežádoucím látkám. Například proti drogám či virům. Intenzivně se pracuje na přípravě monoklonálních protilátek, které by se nejenom vázaly na povrch viru HIV, ale také štěpily jeho kritické povrchové komponenty, které jsou nutné pro to, aby tento virus infikoval buňky. Taková léčba by mohla být velmi cenným příspěvkem do naší farmakologické zbrojnice. Přitom příspěvkem, který je principiálně úplně nový.

Z pořadu Odpoledne s Leonardem, který vysílá stanice Český rozhlas Leonardo dnes v 15:12h na adrese www.rozhlas.cz/leonardo

           Přehled reakcí  kyslíku, které vznikají i v organismu

.

Ozon je  běžnou součástí našeho metabolismu . Je to něco jako stopový prvek,

 ale s prvořadým významem.

 

Organismus obsahuje 60-70% vody- H2O

 

Reakcí vody s kyslíkem vznikají peroxidy a uvolňuje se ozon-O3

H2O+O2=H2O2+O3

 

Tady  také vidíme jak může vznikat ozon z vody a  kyslíku a oba prvky máme v těle více než dostatečně. Leukocyty tvoří peroxid k obraně proti  bakteriím,ozon k obraně proti virům.

Jde o  nejsilnější zbraně imunitního systému.

 

Samotná voda se  za určitých okolností může  rozložit na

H2O=H+OH

H2O=H2+O

Tady vidíme skupinu OH i tato skupina může různě reagovat s ozonem

O3+OH=HO2+O2

                                                             O3+OH=2O2+H

 

Níže uvedenou reakcí vzniká ozonova vrstva-ozonosfera

3O2+energie=2O+2O2=2O3+energie

 

Kyslík se vyrábí také elektroforezou z vody. I zde vzniká ozon

 

Anoda:   2H2O=O2+4H+   +4e-

              3H2O=O3+6H+  +6e-

                                                 Katoda:   2h+ +2e- =H2

 

I tento proces příroda zná. Stačí energie, slunce a voda /moře, hory,vodopády,tropy a pod/

Potkají li se 2 mol O3 vznikají 3mol O2  a uvolní se energie

O2+O3=3O2+ 286 kj

 

Využívá se také vlastností ozonu, kterou je velice rychlá rozpustnost ve vodě.

 lo x větší než u kyslíku. V tkáních pak  dochází ke zvratnému procesu rozpadu 2 mol O3  na 3 mol O2. Uvolněná energie při rozpadu O3 je využitelná buňkami  a má hodnotu 143 kj/mol.

Ozon umí kromě jiného rozkládat toxické látky  v těle na látky netoxické, které tělo snadno vyloučí.

Velké množství toxických produktů, které musí naše zvládnout vyčerpá ozon v našem těle a ten pak chybí, třeba na likvidaci infekcí. Oslabuje se naše imunita a zhoršuje se  toxická zátěž.

 

Proto je vhodné a žádoucí ozon pomocí ozonoterapie  do těla dodat a tento nepoměr odstranit.

                                         

MUDr. Milan Veselý