Přeskoč na menu

Diagram

Trocha fyziologie nikoho nezabije, aneb jak vlastně fungujeme

Většina z nás ví ,že máme kosti,svaly, nervy a různé orgány.

Někdo z učebnic ,jiný podle toho jaké choroby a operace prodělal.

Stále se myslí v systému, jakému se učilo na školách.

Teoretické obory však udělaly obrovský pokrok a na míle se vzdalují dnešní laické představě o hmotě . Stále jsme v zajetí klasických teorii o elektřině a magnetismu. Zůstávají v pozadí teorie kvantové a celostní pohled na organismus. Stále žijeme v představě ,že jsme sada orgánů a zapomínáme že orgány jsou z buněk. Navíc z buněk, jejichž život je tak pestrý, složitý a zajímavý.

Vědci se učí porozumět tomuto buněčnému životu,vždyť je v nich základ života.

Hrou života vznikaly viry i bakterie.Učíme se je rozpoznávat,mnohdy shledáváme jejich užitečnost ,mnohdy nás děsí a snažíme se nad nimi zvítězit.

Málokdo si uvědomuje,že samotná buňka a její uspořádání je těmto formám života více než podobná.

Buňky a jejich energetická základna-mitochondrie možná vznikly z bakterii. Nukleové kyseliny jsou tak blízké virům.

Chceme li zničit viry a bakterie,neničíme tak současně i základ našich buněk, genovou jedinečnost a energetickou základnu?

Nebylo by lepší tuto základnu posílit tak, aby jí příbuzné viry a bakterie neohrožovaly?

Zdá se,že v podobném myšlení je možná cesta ke složité spleti chorob a jejich důsledků,které se snažíme léčit stále silnější agresí proti jejich původcům.

Právě k těmto záhadám nitrobuněčného života , který se svou složitostí a krásou dá přirovnat k životu našeho vesmíru se upírá mnoho prací z celého světa.

Člověk není bytost samostatná, resp. oddělená .Svým životem je napojen na celý systém vesmíru.

V každém okamžiku s tímto světem komunikuje svými receptory vědomě i nevědomě. Každá buňka jeho těla se dostává do styku s O2 ,který vyrábí rostliny a vrací jim CO2 ,bez kterého zase oni nemohou žít. Probíhají miliardy reakcí mezi bakteriemi ve střevě , bez kterých nejsou možné trávicí procesy. Tělo je směsí mnoha životů nejrůznějších forem ve vzájemné symbiose.

Jsme životně závislí na atmosféře, vodě a mnoha formách různých nižších i vyšších živočichů. Jen to jaksi nevnímáme.

Považujeme se za něco samostatného a zcela nadřazeného všem těmto formám života. Tady je možná ta chyba. Nadřazenost člověka ,který má tu schopnost si vědomě své postavení ve vesmíru uvědomit, ale zapomněl že je jen částečkou v tomto složitém systému.

Zapomněl, že nebude li pečovat o své spojence o své buňky jak nejlépe umí, nemůže to dobře dopadnout.

Člověk je prostě to co jí, pije, dýchá a myslí. O jídle a pití toho bylo napsáno dost.O myšlení snad ještě více. O ovzduší se začínáme také již zajímat.

Představme si, že ideálně jíme ,pijeme a dýcháme. Je velice pravděpodobné že budeme zdravější.Vysoce pravděpodobné , pokud budeme i zdravě myslet.

Myšlení je práce jako každá jiná ,tudíž i energeticky velice náročná .Kupodivu zrušením roboty a nástupem intelektuální práce nemocí neubylo,stále nemocí přibývá.

Filosoficky pojato je lékem v pravém slova smyslu meditace. Meditace je stav bez myšlení bez úsilí ,tudíž bez energetické náročnosti. Meditace se nedá vymyslet musí se stát. Právě tuto úsporu energie při meditaci využívají buňky na své ozdravné procesy .

Albert Einstein přišel s převratným tvrzením. Hmota a energie jsou vlastně jedno a totéž. Měli bychom na to stále myslet. Myšlení je přece energetický proces Myslet tudíž znamená tvořit.

Záleží tedy jen na nás samých co tvoříme,zda zdraví nebo nemoc.

Mluví se o psychosomatických příčinách, nemocech civilizačních , stressu.

Stres je velice zajímavá věc. V stresových situacích dokáže jedinec zaktivovat svoje síly a stát se hrdinou. Krátkodobě je tato reakce organismu doopravdy život zachraňujicí.

Pomalý ,stálý stres je však nepřítel číslo 1.

Stresovaní nejsme jenom navenek, ale stejný negativní pocit zažívají i naše buňky.

Mluvíme o buněčném stresu, oxidačním stresu a pod.

Chvíli se u této záležitosti zastavím.

Každá buňka má své poslání a snaží se ho k našemu prospěchu plnit co nejlépe a co nejdéle.

Každá buňka lidského organismu obsahuje několik desítek nebo stovek mitochondrií,které úhrnem vyrábějí asi 90% energie spotřebované buňkami ,tkáněmi a orgány. Podílejí se na komplikovaných respiračních reakcích buňky jejichž konečným produktem je adenosintrifosfát ATP molekula sloužící jako nosič energie.

Ke svému životu potřebují kyslík.Kyslík je zdrojem energie. Život začíná prvním dechem,zjistíme li že se nemůžeme po vydechnutí nadechnout, jsme mrtví, jak prosté.

Stres však působí tak, že buňka i když má dostačený přísun kyslíku nemusí tento kyslík umět využít. Proto ne vždy uspokojivé výsledky při inhalační terapii, dokonce při některých stavech je nadbytek kyslíku vlastně škodlivý . Mluvíme o oxidačním stresu. Kyslík místo aby vstupoval do reakcí pro život buňky nutných, uvolňuje se ve formě peroxidů či volných radikálů a ty jsou pro buňky jedovaté.Dále podporuje vznik kyselin. Změna Ph v buňkách je velice nepříznivá.

Všechny tyto,procesy jsou třeba vystupňovány u diabetu.

Celý tento proces sleduje nedostatek energie. Komplex ADP a ATP. Napřed se naruší metabolismus cukrů- vzniká diabetes,pak metabolismus tuků-arteriosklerosa, poruchy cholesterolu a teprve naposled metabolismus bílkovin- nádorové procesy.

Všechny tyto procesy patří mezi civilizační choroby, na které umírá předčasně nejvíce lidí.

Mluvíme o tom proto,že terapie která je známá pod jménem Ozónová terapie ,právě tyto problémy řeší.

Plyny volně prostupují přímo přes buněčné membrány dovnitř buněk. O3 o mnoho pronikavěji něž O2. Uvnitř buněk se O3 rozpadne na O2 a uvolní volnou energii pro buňku okamžitě použitelnou. Energii, kterou buňce stres odebral. Jde o velice čistou a silnou energii. Možná,že právě tato energie v Einsteinově teorii vlastně hmota, je schopna dodat buňkám to co jim k jejich ozdravnému procesu chybí.

Jsou zmobilizovány enzymy které umí zabránit vzniku volných radikálů a peroxidů a zvýšeného množství CO2 a tím zvýšené kyselosti buněk. Používání antioxydantů je oprávněné.

Navíc ozón tyto buňky zbaví vnitřních parazitů, které tam nepatří. Intracelulárně zabydlené viry bakterie a plísně. Vznik těchto nitrobuněčných infekcí s narušením imunity se začíná pokládat za příčinu vzniku mnoha chorob včetně arteriosklerosy a degenerativních procesů kloubních.

Některé práce mluví o stejném principu i u nádorových procesů.Nádorová buňka potřebuje pro svou expanzi velké množství energie, množství kyslíku už ji prostě nestačí ,proto přejde na získávání energie z kvašení. Ozon je pro nádorovou buňku vlastně jedovatý, zatímco pro vyčerpanou normální buňku blahodárný.

Buňka se nadechne, zmobilizuje své síly a slouží nám jak nejlépe umí, to znamená bez poruch tudíž bez nemocí. Posílí také svoji obranyschopnost.

Jak prosté a jednoduché, proto tak účinné a možná nepochopené.

Vše toto je stále málo platné, pokud po léčbě opět nastoupí stres,

Snad vědomí ,že člověk je jen součástí vesmíru a ne jeho pánem v mnoha lidech tento stres zmírní.

Až se naučíme ve všem vidět i sebe, protože jsme nedílnou součástí všeho, bude v našich buňkách i ve světě lépe.

Ozónová díra Ozónová díra nad antarktidou